Naučná stezka Velká Kotlina

Velká kotlina - základní údaje:

Založeno:

1971

Délka stezky:

5,5 km

Rozloha PR Praděd:

2 031 ha

Nejnižší místo:

760 m.n.m. – 0. zastávka

Nejvyšší místo:

1 370 m.n.m. – 6. zastávka

Převýšení: 610 m

m

Náročnost:

střední

Naučná stezka Velká kotlina - popis:

NPR Praděd - její součást Velká kotlina - je zachovalé území ledovcového karu. Bezlesý skalnatý amfiteátr vkliňující se hluboko do lesních porostů, je udržován častými sněhovými lavinami. Spolupůsobení různorodých ekologických činitelů podmínilo v dlouhodobém vývoji vytvoření pestré mozaiky druhově bohatých subalpínských rostlinných a živočišných společenstev. Velké kotlina náleží nejen k nejcennějším a nejzajímavějším částem horské přírody Hrubého Jeseníku, ale svým přírodovědeckým významem se řadí mezi nejhodnotnější zachovalé přírodní celky střední Evropy.

Velká kotlina - fotografie [botany.cz]

V roce 1955 byla Velká kotlina prohlášena za státní přírodní rezervaci. Aby rezervace mohla sloužit nejen vědeckým účelům, ale byla přístupna i širší veřejnosti, byla správou CHKO Jeseníky vybudována a v r. 1971 otevřena naučná stezka se sedmi naučnými zastávkami. Celá stezka vede po modré turistické značce na Ovčárnu, odkud lze nastoupit na další turistické trasy. U šesté zastávky v sedle nad Temnou se naučná stezka setkává se žlutě značenou turistickou cestou vedoucí z Malé Morávky přes Temnou na Ovčárnu.

Význam Velké kotliny spočívá především v jejím druhovém bohatství, pestrosti a rozmanitosti rostlinných a živočišných společenstev. Dříve byla označována jako botanická zahrada nebo zoologická zahrada Jeseníků. Složité vnitřní ekologické vazby i vnější závislosti umocňují význam Velké kotliny jako jedinečné přírodovědecké laboratoře. Mnohé skupiny živočichů i rostlin nebyly dosud v této přírodní rezervaci podrobně prozkoumány. V budoucnosti je možno očekávat další významné objevy. Proto je nutno zachovat přírodu Velké kotliny nepoškozenou a neporušenou. Naučná stezka prochází středem rezervace. Mimo tuto značenou cestu je do rezervace vstup přísně zakázán.

Velká kotlina, Vitáskova rokle - fotografie [botany.cz]

Velkou kotlinu objevil pro vědu polský lékárník a botanik H. Grabowski svou knihou o slezské flóře, která vyšla roku 1843. Od časů Grabowského psalo o Velké kotlině několik desítek botaniků. Tak se Velká kotlina stala jednou z nejznámějších a nejcitovanějších botanických lokalit. Z hlediska botanického je také nejlépe prozkoumána.

V současné době ve Velké kotlině roste (nebo donedávna ještě rostlo) 480 druhů, poddruhů a kříženců vyšších (cévnatých) rostlin. Tímto celkovým počtem druhů, dvojnásobně převyšujícím druhové bohatství obdobných krkonošských karů, se Velká kotlina řadí na první místo v ČR. Stejně vyniká svým druhovým bohatstvím ve srovnání s širším okolím. Zatímco na ploše zhruba 1 km2 Velké kotliny roste 480 druhů, na několika desítkách čtverečních kilometrů okolních holí a smrčin najdeme celkem sotva 50 druhů rostlin.

Květena Velké kotliny představuje navíc zcela unikátní směs různorodých druhů. Vyskytují se tu i rostliny arkto-alpínské a současně druhy nížinné a teplomilné. Mezi nejvýznamnější rostliny Velké kotliny patří Jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica) a Hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus). Jsou to poddruhy, které vznikaly dlouhodobým izolovaným vývojem právě ve Velké kotlině a nikde jinde na světě nerostou.

Psineček alpský (Agrostis alpina), Hladýš andělikový (Laserpitium archangelica) a několik dalších druhů roste v Hrubém Jeseníku pouze ve Velké kotlině. Z rostlin, vzácných ve všech pohořích Českého masívu, roste ve Velké kotlině např. Kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides), Rozchodnice růžová (Rhodiola rosea), Hořec tečkovaný (Gentiana punctata) aj. Z nížinných teplomilných druhů mnohé právě zde dosahují svých výškových maxim. Např. Černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora ), Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), Křivatec žlutý (Gagea lutea), Rákos obecný (Phragmites australis) a jiné. K velmi vzácným rostlinám Velké kotliny patří Škarda sibiřská (Crepis sibirica) a Šabřina tatarská (Conioselinum tataricum) , které zde rostou daleko za hranicemi svého běžného výskytu.

Velká kotlina - fotogalerie

Vodstvo Velké kotliny

Voda vystupuje v přírodě Velké kotliny v různých podobách, setkáme se zde s hlubinnými prameny i povrchovými prameništi, prýštivými a kapavými skalami, potoky a vodopády, tůňkami, občas oplachovanými skalami, mokřinami a rašeliništi. I v dalších podobách je voda významným ekologickým činitelem, ovlivňuje rostlinná a živočišná společenstva formou vertikálních srážek (déšť, sníh, kroupy apod.) i horizontálních srážek z mlhy.

Nejvodnatějším ze všech 45 pramenů ve Velké kotlině je pramen Moravice, který má průměrnou vydatnost asi 8 litrů za sekundu, ale po jarním tání sněhu přesahuje i 25 l. Celkový počet pramenišť, potoků a mokřadů ve Velké kotlině znásobuje rozmanitost stanovišť vytvářených reliéfem, osluněním a dalšími ekologickými faktory. Na prameništích jsou například typická rostlinná společenstva s převládajícími mechorosty s Vrbovkou žabincolistou (Epilobium alsinifolium) a Česnekem sibiřským (Allium sibiricum), na mírně podmáčených místech nápadně květnatá společenstva s Kakostem lesním (Geranium sylvaticum) a Upolínem obecným (Trollius europaeus ), na trvale oplachovaných skalách společenstvo se Suchopýrkem alpským (Trichophorum alpinum). Na oplachovaných, ale občas vysychajících skalách se vyvinulo unikátní společenstvo s Kopyšníkem tmavým (Hedysarum hedysaroides ) a Bezkolencem modrým (Molinia caerulea ) apod.

Velká kotlina - fotografie

Množství vody na jednotlivých místech Velké kotliny i v celé kotlině se ovšem mění v průběhu roku, jednotlivé roky se v tomto ohledu často liší. Např. zcela jiná situace nastane, když nedojde na jaře k utržení základové laviny a sníh postupně odtává v horní části lavinové dráhy. V působení vody, výrazněji než u jiných ekologických činitelů, hrají důležitou roli i extrémní situace. V mimořádně suchém létě např. jindy trvale zamokřené skály zcela vysychají. Naopak při velkých průtržích mračen nebo při prudkém jarním tání se po jindy zcela suchých skalách řítí vodopády povrchové vody. Tekoucí voda má v přírodě Velké kotliny ještě další funkce; na přirozené vodní erozi jsou existenčně závislá některá vzácná skalní společenstva, jiná rostlinná společenstva jsou naopak podmíněna usazováním vodou přinášených živin.

Naučná stezka Velká Kotlina - mapa (1:75 000)