Hrad Sovinec

Hrad Sovinec - základní informace

Provoz:

Duben a říjen Út-Ne 9:00-16:00, květen - září 9:00-17:00, ve státní svátky otevřeno

Vstupné dospělí:

80 Kč

Slevněné vstupné:

40 Kč - děti od 6 let, studenti, důchodci a invalidé

Kontakt:

+420 554 295 113

Známky:

turistické známkové místo

Na hradě jsou pořádány kulturní akce, zejména vystoupení šermířských skupin, divadelních souborů a hudebníků, jsou prezentována tradiční řemesla.

Hrad Sovinec - historie:

Hrad Sovinec (Eulenberg) a stejnojmenné městečko se nacházejí 13 km jižně od Rýmařova na okraji masivu Nízkého Jeseníku v Andělskohorské vrchovině, která nese podle hradu název Sovinecká vrchovina. Je situován na výrazné ostrožně, orientované delší osou ve směru západ - východ, v horském údolí v nadmořské výšce mezi 500 - 600 m poblíž historické vedlejší cesty, spojující Moravu se Slezskem, která tudy procházela z údolí řeky Oslavy Valšovským žlebem dále na severovýchod.

Hrad Slovinec byl založen bratry Pavlem a Vokem ze starého moravského rodu Hrutoviců mezi léty 1318, kdy získali lénem od olomouckého biskupa nedalekou ves Křížov, a 1348, kdy se poprvé psali „ze Sovince“ (de Aylnburk).

Po vyřešení sporu o dědictví mezi sedmi Pavlíkovými syny zůstali v roce 1409 spolumajiteli hradu bratři Pavel, Petr a Vok ze Sovince. Za husitských válek stáli tito střídavě na straně Zikmunda i husitů. Na Sovinci se měla dokonce konat schůzka Prokopa Holého s kandidátem na český trůn Zikmundem Korybutovičem z jagellonské dynastie.

Za česko-uherských válek v 70. letech 15. století se Vok ze Sovince a jeho syn Jaroslav ze Sovince přidali na stranu uherského krále Matyáše. O dobývání či poškození hradu v těchto válkách nejsou žádné zmínky; značný počet pustých osad na sovineckém panství, doložený v 1. polovině 16. století, však svědčí o vyplenění okolí hradu.

V roce 1480 získal hrad Jan Heralt z Kunštátu, který jej roku 1490 prodal Janovi Pňovskému ze Sovince z vedlejší větve rodu pánů ze Sovince. Po smrti Jana Heralta z Kunštátu roku 1492 byl proveden zápis do zemských desek, kde bylo uvedeno celé dědičné pozemkové příslušenství Sovince (16 vsí, 2 městečka, několik podílů dalších osad, 3 mýta, kostelní patronáty). Za Jana Pňovského ze Sovince proběhly na hradě řadu let trvající stavební úpravy, které vtiskly objektu pozdně gotický charakter.

Po smrti Jana Pňovského ze Sovince v roce 1508 zdědili Sovinec jeho synové Vok a Heralt Pňovští ze Sovince, kteří si již roku 1510 majetek rozdělili. Hrad si ponechal Vok Pňovský ze Sovince, příznivce Českých bratří, který proslul jako dobrý hospodář a autor spisu o hornictví.

Nejpozději v roce 1535 zdědil Sovinec jeho syn Ješek Pňovský ze Sovince, který prováděl na hradě některé stavební úpravy. V hospodářské sféře pokračoval ve šlépějích svého otce: došlo k rozvoji železářství a dolování rud, v roce 1539 vydal pro železné doly v Rudě zvláštní horní řád.

Roku 1543 panství a hrad Sovinec koupil Kryštof z Boskovic. On ani jeho vnuk Jan Černohorský z Boskovic a na Třebové, který hrad zdědil roku 1550, na Sovinci až na výjimky nepobývali. Hrad však byl sídlem úřední správy panství, jehož hospodářskému rozkvětu byla věnována náležitá péče - do roku 1576 byla osazena řada pustých vsí, začal pracovat druhý hamr, rozšířilo se dolování. Proto byly na hradě prováděny i větší stavební práce. Renesančně byly přestavěny oba paláce na 5. nádvoří; v severním paláci byl zbudován slavnostní tzv. boskovický sál.

V roce 1576 koupil panství Vavřinec Ederov ze Štiavnice, jehož rod přišel na Moravu z Uher v roce 1538 a od roku 1552 drželi zápisné panství Rabštejn s městem Rýmařovem, sousedící bezprostředně se sovineckým panstvím. Za Vavřince byl Sovinec opět rozsáhle upravován a budován. Ve třetím nádvoří vznikla vedle upravené třetí brány nová budova purkrabství. Byla zdokonalena opevnění hradu - byla postavena polygonální bašta (nyní zvaná Remter), spojená hradbou na jihovýchodě s 3. bránou, opevnění výběžku nad údolím, zvané Kočičí hlava a předsunutá osmiboká bateriová věž (spodní část dnešní věže kostela).

Po Vavřincově smrti v roce 1590 převzala majetek jeho dcera Anna, která již v roce 1594 vzala v majetkové společenství svého manžela Jana staršího Kobylku z Kobylího; ten po její smrti v roce 1607 Sovinec zdědil. Na hradě vybudoval mohutný renesanční barbakán s masivní štítovou zdí s dnešní první branou.

Hospodářsky vzkvétající panství zařadilo Jana st. Kobylku z Kobylího mezi významné členy moravské stavovské obce. Aktivně se zúčastnil stavovského povstání - byl členem direktorské vlády, defenzorem a přísedícím zemského soudu. Po bělohorské porážce hrozila Janu st. Kobylkovi z Kobylího konfiskace majetku; na přímluvu velmistra Řádu německých rytířů, vratislavského biskupa arcivévody Karla, kterému slíbil Sovinec prodat, a díky „půjčce“ císařské komoře byl v roce 1621 císařem omilostněn. V roce 1623 pak byl nucen za 200 000 zl. prodat Sovinec Řádu německých rytířů.

Hradu se brzo dotkly válečné událostí třicetileté války. První sovinecký hejtman Wembofsky vydal 25.101626 po vpádu Dánů Sovinec bez boje. Místodržící Řádu německých rytířů Jiří Viléme z Elkershausenu (1625 - 1641) jmenoval proto hradním hejtmanem Jana Höppera (1626 - 1649). Snadné obsazení hradu Dány však přesvědčilo místodržícího o nutnosti zdokonalit opevnění hradu. V průběhu rozsáhlých opevňovacích prací, které probíhaly v letech 1626/7 - 1643, se z hradu stala moderní pevnost, odpovídající vojenskému umění své doby.

V roce 1643 vpadla švédská vojska pod vedením Lennarta Torstenssona do Čech a na Moravu; na zpětném pochodu do Slezska, kam se švédská vojska vracela po neúspěšném obléhání Brna, se Torstensson rozhodl obsadit Sovinec. Švédská armáda o síle 8 000 mužů s 82 děly hrad ve dnech 16.9.1643 obklíčila a po úporných bojích ho 7.10. 1643 po čestné kapitulaci posádky obsadila. Švédové drželi hrad do roku 1650.

Po opětovném převzetí hradu Řádem německých rytířů v roce 1650 a po provedení nejzákladnějších oprav sloužil Sovinec až do poloviny 18. století jako řádová pevnost. Do branné pohotovosti byl ještě uveden dvakrát, a to v roce 1663 v důsledku nebezpečí tureckého vpádu a opět v letech 1680 - 1683, kdy hrozilo nebezpečí vpádu Tökölyho povstaleckých jednotek z Uher a Turků, oblehajících Vídeň.

Po přenesení vrchnostenských úřadů ze Sovince do zámku v Dolní Loučce v roce 1810 došlo na základě výnosu velmistra Antona Viktora (1804 - 1835) z roku 1811 k rozparcelování areálu hradu na dílčí reality, rozprodávané do roku 1830 zájemcům z řad poddaných. Prodané části hradu většinou sloužily jako laciný zdroj stavebního kamene. Opuštěný vnitřní hrad ale zůstal v majetku řádu. V roce 1836 však vydal velmistr Maxmilián III. Josef d´Este (1835 - 1863) příkaz k zpětnému vykoupení rozprodaných částí hradu.

V 60. letech zřídil Řád německých rytířů na hradě seminář, pro jehož účely byl v letech 1856 - 1857 zcela zbořen trakt na 6. nádvoří a na jeho místě postavena nová patrová budova. Po přeložení řádového semináře do Opavy pronajal Řád tyto prostory v roce 1867 zemským úřadům pro Moravskoslezskou lesnickou školu, která zde setrvala do roku 1896. Počátkem 20. století nechal velmistr Evžen (1894 - 1923) hrad elektrifikovat a nově zařídit interiéry.

V roce 1939 byl Německý řád Německou říši zrušen. Wehrmacht, užívající hrad od roku 1940, jej proměnil na zajatecký tábor pro francouzské důstojníky. Po zrušení zajateckého tábora v roce 1942 převzal hrad Sudetský lesmistrovský úřad. Ten jednal o prodeji hradu s říšským vedením SS, ale nakonec prodal hrad v dubnu 1943 Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky.

V prvních květnových dnech roku 1945 hrad vyhořel. Pod střechou zůstaly jen bývalé konírny a budovy v předhradí. Již v roce 1951 byly zahájeny zabezpečovací práce; rekonstrukční práce probíhají s různou intenzitou dodnes.

Hrad Sovinec byl v roce 1945 zestátněn a v roce 1965 převeden do správy bruntálského okresního muzea. V rekonstruovaných prostorách hradu (Jižní palác, purkrabství, konírny, tzv. Remter, budovy bran) jsou instalovány expozice týkající se historie objektu. Hlavní věž hradu poskytuje výhled do překrásné krajiny přírodního parku Sovinecko.